PGD/PGS - Preimplantační genetický screening a diagnostika

Existují tři zdroje genetických abnormalit v raném embryu (viz obrázek výše):

• dědičné nemoci způsobené poškozenými geny
• meiotické chyby, tj. chromosomální aneuploidie vznikající v průběhu gametogeneze
• mitotické poruchy vyplývající z nerovnoměrného rozdělení chromozomů při abnormálním dělení buněk

Primárně byla vyvinuta preimplantační genetická diagnostika (PGD) určena pro páry, které nesou vážnou genetickou poruch s cílem zabránit přenosu postižených embryí. V průběhu času se rozsah genetické diagnostiky v preimplantačním embryu rozšířil o určování ploidie (počet chromosomálních sad v buňce). Pak už ale hovoříme o preimplantačním genetickém screeningu (PGS), který se nezaměřuje na konkrétní genetické onemocnění, ale využívá techniky PGD pro identifikaci embryí nesoucích de novo vzniklé genetické vady. Cílem PGS je prevence vícenásobných potratů a zabránění narození dítěte postiženého některým s nejčastějších typů aneuploidních poruch – tj. Downův syndrom (trizomie 21), Edwardsův syndrom (trisomie 18), Patau syndrom (trisomie 13), Turnerův syndrom (monosomie X) a Klinefelterův syndrom (gonozomální trisomie XXY). Tyto trizomie pocházejí z meiotických chyb, které mohou vznikat během tvorby gamet zvláště u žen. Z hlediska preimplantační diagnostiky jsou velmi nebezpečné, protože nemají vliv na vývoj časného embrya a mohou tak vést k narození postiženého dítěte. Z tohoto důvodu je PGS indikována v případech zvýšené pravděpodobnosti výskytu meiotických poruch, například při pokročilém věku ženy anebo při některých typech neplodnosti způsobených mužským faktorem (např. po TESE – chirurgické extrakci spermií z varlat).

V případě PGD i PGS je pro diagnostiku genetických poruch způsobených poškozenými geny, chromosomálními přestavbami či meiotickými chybami nutná biopsie embrya – invazivní zásah do embrya, kdy je jedna nebo více buněk odstraněno a podrobeno genetické analýze. Riziko výskytu mitotických chyb – třetí výše uvedený zdroj genetických abnormalit v raném embryu, lze výrazně snížit kontinuálním time-lapse monitoringem umožňujícím detekci abnormálních dělení, které vedou k nerovnoměrnému rozdělení chromozomů resp. k aneuploidiím.